Kdy se platí daně: Přehled všech důležitých termínů

Termíny pro podání daňového přiznání fyzických osob

Kdy musíte podat daňové přiznání? Pokud máte příjmy, které podléhají zdanění, určitě vás zajímá, do kdy je potřeba všechno vyřídit. Základní termín je jasný – do 1. dubna následujícího roku. Máte tedy celé tři měsíce po skončení roku na to, abyste si sečetli všechny příjmy a výdaje a podali přiznání na finanční úřad.

Spolupracujete s daňovým poradcem? V tom případě máte o tři měsíce víc času – do 1. července. Nezapomeňte ale, že k prodloužení lhůty musíte poradci včas udělit plnou moc a ten ji musí nahlásit finančnímu úřadu. Prodloužený termín oceníte hlavně tehdy, když máte složitější daňovou situaci – třeba podnikáte na víc místech nebo máte příjmy z pronájmu.

A co samotná platba? Tady pozor – daň musíte zaplatit ve stejném termínu, kdy podáváte přiznání. Jedno bez druhého prostě nejde. Když vám vyjde, že máte nárok na vrácení přeplatku, finanční úřad vám ho pošle až po zpracování vašeho přiznání.

Co když na zaplacení zrovna nemáte? Život přináší různé situace a někdy prostě peníze chybí. V takovém případě můžete požádat finanční úřad o posečkání nebo povolení splátek. Nezapomeňte ale, že žádost musíte podat včas – ještě před uplynutím termínu splatnosti – a řádně zdůvodnit, proč nemůžete zaplatit najednou.

Jste zaměstnanec a nemáte jiné příjmy? Pak to máte jednodušší. Pokud vám zaměstnavatel udělá roční zúčtování (nejpozději do 31. března), nemusíte podávat daňové přiznání vůbec. Případný přeplatek vám vrátí přímo ve výplatě. Chcete ale uplatnit slevy na děti, manželku nebo třeba dary, které zaměstnavatel nezohlednil? Nebo máte ještě vedlejší příjem z brigád? Pak se podání přiznání nevyhnete.

Začínáte nebo končíte s podnikáním uprostřed roku? Tady to bývá trochu složitější a termíny se můžou lišit. Stejně jako v případě, kdy poplatník zemře a povinnost přechází na dědice. V těchto situacích je nejlepší rovnou zavolat na finanční úřad nebo se poradit s odborníkem, abyste všechno zvládli správně a včas.

Daň z příjmů splatnost do 1. dubna

Daň z příjmů fyzických i právnických osob patří k těm povinnostem, kterým se v Česku prostě nevyhnete. Každý rok se k ní musíte vrátit, ať chcete nebo ne. Základní termín pro podání daňového přiznání a zaplacení daně máte vyznačený v kalendáři – 1. dubna následujícího roku. Platí to pro všechny, kdo si daně vyřizují sami, bez pomoci daňového poradce.

Jestli patříte mezi ty, kdo mají příjmy ze zaměstnání, podnikání nebo třeba z pronájmu bytu, začíná vám daňová sezóna už v lednu. A pozor – 1. dubna není jen den, kdy musíte odevzdat přiznání. Je to zároveň poslední možnost, kdy můžete zaplatit daň, pokud vám nějaká vyšla. Zjistili jste, že dlužíte státu dvacet tisíc? Musíte je mít na účtu finančáku nejpozději k tomuto datu.

Co když ale situace není úplně jednoduchá a rozhodnete se oslovit daňového poradce? Tady se vám otevírá trochu víc prostoru – termín se vám automaticky posouvá až na 1. července. Jenže pozor, samo od sebe to nejde. Musíte finančnímu úřadu včas dát vědět, že s poradcem spolupracujete. A to nejpozději do konce dubna, jinak vám prodloužení neplatí.

Většinou se daně počítají za klasický kalendářní rok – tedy od ledna do prosince. Existují ale firmy, které mají hospodářský rok nastavený jinak, a pak se celé načasování trochu mění.

Právnické osoby mají svá vlastní pravidla, která závisí na tom, jak si nastavily účetní období. Shoduje se s kalendářním rokem? Pak platí stejné termíny jako pro běžné lidi. Pokud ne, počítá se termín od konce jejich hospodářského roku.

Během roku vás navíc můžou čekat zálohy na daň. Ty se platí postupně – někdo čtvrtletně, jiný jednou za půl roku, záleží na tom, kolik jste platili minule. Termíny jsou pevné a když je nestihnete, můžete si vysloužit pokutu.

Stane se, že prostě peníze na daň nemáte? Není všem dnům konec. Můžete požádat o posečkání nebo rozložení na splátky. Musíte ale jednat včas a dobře zdůvodnit, proč zrovna teď nemůžete zaplatit. Finanční úřad pak rozhodne, jestli vám vyjde vstříc.

A co když to prostě nestíháte nebo zapomenete? Pak přicházejí penále a pokuty. Penále vám narůstá každý den, kdy daň není zaplacená – a věřte, že se to umí pěkně nasčítat. Proto má smysl termíny hlídat. A pokud víte, že to nestihnete, raději se ozvěte finančnímu úřadu sami. Komunikace může zachránit hodně peněz.

Prodloužení lhůty při podání elektronicky nebo účetním

# Prodloužení lhůty pro podání daňového přiznání – co byste měli vědět

Možná vás překvapí, že nemusíte vždycky stihnout podat daňové přiznání do konce března. Prodloužení lhůty pro podání daňového přiznání totiž není žádná sci-fi – je to zcela legální způsob, jak si dát trochu víc času na přípravu podkladů a kontrolu čísel.

Běžně máte na podání daňového přiznání čas do prvního dubna roku následujícího po tom, za který přiznání podáváte. Takže za loňský rok 2024 byste ho museli odevzdat nejpozději první duben 2025. To platí, když vyplníte papírový formulář a odnesete ho na finanční úřad, nebo když ho sice vyplníte na počítači, ale pak vytisknete a podáte klasicky.

Jenže co když se pustíte do elektronického podání? Tady začíná být to zajímavé. Když podáte přiznání přes datovou schránku nebo s elektronickým podpisem, automaticky získáváte měsíc navíc – tedy termín se posunuje na první květen. Není to skvělé? Stačí se trochu přátelit s technologiemi a máte víc prostoru na dýchání.

Ještě lepší je to pro firmy, které musí mít účetní závěrku ověřenou auditorem. Tady mluvíme hlavně o větších společnostech, které splňují určitá kritéria podle zákona o účetnictví. Tyto firmy mají čas až do prvního července. A dává to smysl – audit není žádná procházka růžovým sadem, zabere spoustu času a vyžaduje pečlivou kontrolu každé položky.

Ale pozor! Tady přichází část, kterou mnoho lidí přehlédne. I když máte déle na podání přiznání, neznamená to, že můžete platit daň později. Kdybyste zjistili, že státu dlužíte dejme tomu padesát tisíc, měli byste je zaplatit do termínu podání přiznání. Pokud to neuděláte, začnou vám narůstat úroky z prodlení – a ty dokážou pořádně zdražit celou záležitost.

Jak se tedy správně zorientovat v těch termínech? Nejdřív si ujasněte, jakým způsobem budete přiznání podávat. Pokud jste se rozhodli pro elektronickou cestu, musíte opravdu poslat přiznání elektronicky – nestačí ho doma vyplnit v počítači, vytisknout a odnést na úřad. To by se pak počítalo jako klasické papírové podání a platil by dubnový termín.

Důležité je si také uvědomit, že prodloužení platí jen pro daňové přiznání samotné. Máte-li další povinnosti – třeba kontrolní hlášení k DPH nebo zálohy na daň – ty mají své vlastní termíny, které zůstávají stejné bez ohledu na to, kdy budete podávat roční přiznání. Je to trochu jako mít různé úkoly s různými deadliny – každý si žije svým životem.

Využití prodloužené lhůty může být velkým pomocníkem, zejména když se na konci března všechno hromadí najednou. Dává vám čas důkladně překontrolovat všechny údaje, dohledat případné chybějící doklady a vyhnout se chybám, které by vás mohly stát daleko víc než jen nervy.

Zálohy na daň z příjmů během roku

Zálohy na daň fungují jako pravidelné platby během roku, díky kterým stát dostává peníze průběžně, ne jen najednou po vyhodnocení daňového přiznání. Pokud podnikáte nebo jste na živnost, určitě víte, o čem je řeč – místo jedné velké platby na konci roku posíláte menší částky postupně.

Kdo vlastně musí zálohy platit? Závisí to na tom, kolik jste zaplatili na dani naposledy. Když vaše poslední daň přesáhla třicet tisíc korun, počítejte s tím, že budete muset během roku posílat zálohy. Jak často a kolik? To se odvíjí právě od výše té poslední daně.

Řekněme, že jste zaplatili víc než třicet tisíc, ale zůstali jste pod padesáti tisíci. V takovém případě platíte dvakrát ročně. První zálohu pošlete do patnáctého června a druhou do patnáctého prosince. Každá záloha představuje čtyřicet procent z toho, co jste naposledy zaplatili – dohromady tedy během roku uhradíte osmdesát procent předpokládané daně.

Co když byla vaše daň vyšší než sto padesát tisíc? Tady už se platí každé čtvrtletí. Termíny jsou vždycky patnáctého března, června, září a prosince – prostě vždy patnáctého dne v posledním měsíci čtvrtletí. Každá záloha je čtvrtina z vaší poslední daně, takže za rok pokryjete celou předpokládanou částku.

Pro firmy – ať už společnosti s ručením omezeným nebo akciové společnosti – platí v zásadě stejná pravidla. Zásadní je si uvědomit, že zálohy se počítají z poslední známé daně, ne z toho, kolik právě teď vyděláváte. To může být občas nepříjemné, obzvlášť když vám třeba klesly příjmy.

A co když zjistíte, že letos budete mít výrazně menší zisk než loni? Nemusíte se trápit – můžete požádat finanční úřad o snížení záloh nebo jejich zrušení. Samozřejmě to musíte doložit, vysvětlit, proč máte nižší příjmy nebo vyšší výdaje. Úřad pak vaši žádost posoudí a rozhodne.

Existuje i opačná varianta. Třeba vám letos obchody nečekaně vzrostly a víte, že budete mít vyšší daň než loni. Můžete si dobrovolně zvýšit zálohy – ušetříte si tak nepříjemné překvapení při podání přiznání, kdy byste museli najednou doplatit větší sumu. Všechny zálohy, které během roku zaplatíte, se vám pak odečtou od konečné daně. A pokud jste přeplatili? Peníze dostanete zpátky, případně si je úřad použije na jiné vaše daňové povinnosti.

DPH měsíční a čtvrtletní platby termíny

DPH se platí pravidelně – buď každý měsíc, nebo jednou za čtvrtletí. Záleží na tom, jak velký obrat váš podnik má. A věřte mi, že znát přesné termíny není jen formalita. Jde o peníze, které musíte mít v pravý čas připravené, jinak vás to může pořádně potrápit.

Jak to tedy vlastně funguje? Podnikatelé s vyšším obratem musí odvádět DPH každý měsíc do 25. dne následujícího měsíce. Představte si, že máte menší e-shop s nábytkem a za leden jste naúčtovali zákazníkům DPH z prodaných stoliček a stolů. Do 25. února musíte podat přiznání a poslat peníze na finanční úřad. Žádné výmluvy, žádné odklady.

U čtvrtletních plátců je to podobné, jen se platí méně často. Za první tři měsíce roku máte čas do 25. dubna, za druhé čtvrtletí do 25. července. Třetí čtvrtletí vyřešíte do 25. října a poslední čtvrtletí roku – ten, co zahrnuje předvánoční shon – máte zaplatit až do 25. ledna příštího roku. Možná si říkáte, že to zní docela přehledně, že? No, ono to tak i je, pokud na to nezapomenete.

Tady není prostor pro improvizaci. Když 25. připadne na sobotu nebo svátek, termín se automaticky neposouvá – musíte se řídit speciálními pravidly. A to je přesně moment, kdy se hodí mít v účetním systému nastavené upomínky. Kolik podnikatelů už zaplatilo zbytečné penále jen proto, že si mysleli, že mají ještě den navíc?

Opravdu si nemůžete dovolit brát termíny na lehkou váhu. Za každý den zpoždění vám naběhne penále – procento z dlužné částky, které rychle naroste do nepříjemných čísel. Znám příběhy firem, které se kvůli opakovaným zpožděním dostaly do vážných finančních potíží. Není to jen o pokutě, jde o důvěru finančního úřadu a v konečném důsledku o vaši podnikatelskou pověst.

Proto si vytvořte systém. Ať už používáte účetní software nebo máte účetní, ujistěte se, že vás něco upozorní s dostatečným předstihem. Nejlepší je mít všechno připravené aspoň týden předem. Pak v klidu spíte a víte, že vaše cash flow je pod kontrolou a nemusíte řešit nepříjemná překvapení.

Daň z nemovitých věcí splatnost do 31. května

Daň z nemovitých věcí je jednou z pravidelných povinností, se kterou se každý rok musíte vypořádat. Pokud vlastníte pozemek nebo dům, dobře víte, o čem je řeč. A věřte, že včasné zaplacení vám ušetří spoustu starostí a zbytečně vynaložených peněz na penále.

Kdy vlastně musíte zaplatit? Splatnost daně z nemovitých věcí vždycky připadá na 31. května běžného roku. Tento termín platí bez výjimky pro každého – ať už jste soukromá osoba nebo firma. A pozor: i když 31. květen vyjde na víkend nebo svátek, nic se nemění. Termín zůstává stejný.

Možná vás potěší, že daňové přiznání nemusíte podávat každý rok. Vyplňujete ho jen tehdy, když se něco změnilo – třeba jste koupili další nemovitost, prodali dům nebo se změnilo využití pozemku. Pokud zůstalo všechno při starém, finanční úřad prostě použije loňské údaje a daň vám vyměří automaticky.

Od finančáku vám přijde platební výměr s částkou a variabilním symbolem. Schraňte si ho pořádně – najdete v něm všechny důležité informace pro platbu. Zaplatit můžete klasickým bankovním převodem, poštovní poukázkou, v hotovosti přímo na úřadě nebo přes systém SIPO.

Máte vyšší daň? Konkrétně přes třicet tisíc korun ročně? Pak máte štěstí – můžete si platbu rozdělit na dvě části. První půlku zaplatíte do 31. května a druhou pak do konce listopadu. Pro majitele větších nemovitostí nebo několika objektů to může být solidní úleva rodinného rozpočtu.

Co se stane, když nezaplatíte včas? Nic příjemného. Penále běží den po dni a částka narůstá rychleji, než byste čekali. Opravdu se to nevyplatí.

Zkušení majitelé nemovitostí radí: nezkoušejte štěstí a zaplaťte s předstihem. Proč? Platba je považována za splněnou až v okamžiku, kdy peníze dorazí na účet finančního úřadu, ne když je odešlete vy. Mezi odesláním a připsáním může být rozdíl i několik dní, což vás může na konci května pěkně potrápit.

Chcete mít klid? Zřiďte si trvalý příkaz nebo inkaso přímo z účtu. Většina bank to nabízí a vy pak nemusíte řešit, jestli jste nezapomněli zaplatit. Jednou to nastavíte a máte vystaráno.

Silniční daň termín úhrady pro podnikatele

Silniční daň patří mezi pravidelné povinnosti, se kterými se setkává každý podnikatel, který používá auto nebo jiné motorové vozidlo ke své práci. Možná vás to překvapí, ale termíny plateb jsou skutečně přesně dané – a jejich nedodržení vás může stát nemalé peníze navíc. Pokud máte firemní auto, měli byste přesně vědět, kdy a jak daň zaplatit.

Jak to tedy funguje? Silniční daň se neplatí najednou, ale postupně formou záloh – čtyřikrát do roka. Není to žádná věda, ale termíny si musíte zapsat. První platbu potřebujete stihnout do 15. dubna, druhou do 15. července, třetí do 15. října a poslední do 15. prosince. Zkrátka vždycky v půlce měsíce, takže si to snadno zapamatujete.

A kolik vlastně máte platit? Zálohy vycházejí z toho, co jste zaplatili loni. Jednoduše si vezmete celkovou částku z minulého roku a rozdělíte ji na čtyři stejné díly. Tohle řešení má vlastně svůj smysl – nemusíte najednou vytáhnout větší sumu, finance se vám rozloží rovnoměrně přes celý rok. Když máte třeba menší firmu, určitě oceníte, že vám to neprobourá rozpočet najednou.

Důležitý moment přichází začátkem roku. Daňové přiznání musíte podat nejpozději do 31. ledna – tady už mluvíme o roce následujícím po tom, za který daň platíte. V přiznání sepíšete, kolik jste měli skutečně zaplatit, a porovnáte to se zálohami. Možná zjistíte, že jste přeplatili – pak můžete peníze využít na jiné daně nebo si je nechat vrátit. Nebo naopak zjistíte, že vám ještě něco chybí, a pak prostě doplatek pošlete společně s přiznáním.

Začínáte s podnikáním? Tady je to trochu jinak. První rok neplatíte žádné zálohy, celou daň uhradíte najednou s prvním daňovým přiznáním. Teprve od druhého roku nastupuje systém čtvrtletních plateb podle toho, co vyšlo za ten první rok.

Jak daň zaplatit? Máte několik možností. Většina lidí pošle peníze bankovním převodem na účet finančního úřádu – je to nejrychlejší a máte hned doklad. Můžete ale zajít přímo na finanční úřad a zaplatit v hotovosti, nebo využít poštovní poukázku. Jen nezapomeňte na správný variabilní symbol – to je vaše daňové identifikační číslo. Bez něj úřad nepozná, že platba je od vás, a to by vás stálo zbytečné starosti.

Sankce a penále za pozdní platbu daní

Když zaplatíte daně pozdě, čeká vás nepříjemné překvapení v podobě pokut a penále od finančního úřadu. Možná si říkáte, že pár dní zpoždění přeci nikoho nezajímá, ale opak je pravdou. Systém funguje tak, aby každého motivoval platit včas a řádně.

Co vás tedy čeká, když nestíháte termín? Hlavní trest je jasný: penále 0,05 procenta z dlužné částky za každý den prodlení. Začíná běžet hned den po splatnosti a narůstá jako sněhová koule. Když necháte dluhy běžet třeba půl roku, penále vás může pořádně zaskočit – někdy dokonce přeroste původní daň. A pozor, počítá se opravdu každý den zvlášť, ne měsíčně nebo ročně.

Finanční úřad na vás nečeká s upozorněním. Jakmile zjistí, že jste nezaplatili včas, penále vyměří automaticky. Termíny jsou dané zákonem a předpokládá se, že je znáte. Dostanete platební výměr a máte třicet dní na odvolání, pokud máte co namítat.

Jenže penále není všechno. Když se situace opakuje nebo dlužíte víc, přijdou tvrdší zbraně. Finanční úřad může přistoupit k exekuci – zabavit majetek, strhávat ze mzdy nebo zablokovat účty. Nikdo to nedělá rád, ale když jiné možnosti vyčerpají, nezbývá jim nic jiného.

Dobrou zprávou je, že když zaplatíte alespoň část dluhu, penále se od té chvíle počítá jen ze zbytku. Horší zpráva? Penále nemá strop. Teoreticky může narůst do nekonečna, prakticky se ale úřady často snaží posuzovat každý případ individuálně a občas penále sníží nebo prominou.

Prominout vám ho můžou, ale musíte mít opravdu vážný důvod. Těžká nemoc, povodeň, něco, co jste fakt nemohli ovlivnit. Musíte to pořádně zdůvodnit a doložit důkazy. Jenže běžné finanční problémy většinou nestačí – to vás určitě nepřekvapí.

Nejlepší je prostě sledovat termíny. Třeba daň z příjmu musí zaměstnavatel odvést do dvacátého dne dalšího měsíce, u DPH záleží, jestli jste měsíční nebo čtvrtletní plátce. Stačí jeden přešlap a penále běží.

Daně se platí vždy včas, nikoliv tehdy, když máme peníze navíc, ale podle pevně stanoveného kalendáře, který nás zavazuje k odpovědnosti vůči společnosti a státu.

Vratislav Horák

Možnost žádosti o posečkání nebo splátky

Když zjistíte, že prostě nemáte dost peněz na zaplacení daně v termínu, nemusíte hned propadat panice. Máte možnost obrátit se na finanční úřad se žádostí o posečkání daně nebo o rozložení platby do splátek. Ano, čtete správně – stát s vámi může jednat a dát vám trochu víc času. Není to sice žádný zázračný recept, jak se daním vyhnout, ale rozhodně lepší řešení než nechat situaci dojít až k exekuci.

Musíte ale počítat s tím, že finanční úřad vám nevyhoví automaticky. Každou žádost posuzují individuálně podle přesně daných pravidel a budou chtít vědět, proč se ocitáte v těchle potížích. Možná vám zrovna zkrachoval hlavní zákazník, nebo jste museli řešit neočekávané náklady. Důvodů může být spousta.

Nejdůležitější je jednat včas. Ideálně ještě předtím, než termín splatnosti vyprší. Když už je po termínu, zkuste to co nejrychleji. Úřad vám může vyjít vstříc, ale jen pokud by vás okamžitá platba opravdu dostala do vážných problémů – třeba kdybyste museli zavřít provozovnu nebo propustit lidi. Zároveň musí mít jistotu, že vám jde o poctivé vyřešení situaci, ne o to daň úplně neplatit.

Co všechno by vás mělo zajímat při podávání žádosti? Rozhodně nepište jen obecné fráze typu nemám peníze. Popište konkrétně, jak na tom jste, a hlavně to doložte nějakými papíry. Výpisy z účtu, smlouvy o půjčkách, přehledy příjmů a výdajů – prostě cokoliv, co vaši situaci dokáže věrohodně podpořit. Čím víc konkrétních důkazů předložíte, tím lepší máte šanci na úspěch.

Když vám úřad vyjde vstříc, určí nový termín nebo si s vámi dohodne splátkový kalendář. Jenže pozor – i když máte schválené posečkání nebo splátky, běží vám úrok z prodlení. Ten se odvíjí od aktuální repo sazby České národní banky a dá se říct, že to je cena za to, že máte víc času. Není to sice ideální, ale pořád lepší než penále a exekuce.

A tady je důležité upozornění: samotné podání žádosti vás neochrání před sankcemi. Dokud nemáte v ruce rozhodnutí, že vám úřad vyhověl, běží všechno dál. Takže když vám nakonec řeknou ne a vy daň mezitím nezaplatíte, penále vám nikdo neodpustí. Proto je rozumné se snažit sehnat peníze i jinudy nebo aspoň zaplatit část dluhu – každá koruna se počítá.

Schválené posečkání nebo splátky nejsou vytesané do kamene. Když se vaše situace změní k horšímu, nebo když nedodržíte dohodnuté podmínky, může úřad celé rozhodnutí zrušit. A pak jste najednou povinni zaplatit všechno naráz. Proto je absolutně nezbytné držet se všeho, na čem jste se dohodli, a pokud se u vás něco změní – ať už k lepšímu nebo horšímu – dejte úřadu vědět. Komunikace je základ.

Daňový kalendář nejdůležitější termíny pro rok

Daňový kalendář je zkrátka nezbytnost pro každého z nás, kdo platí daně – ať už jste zaměstnanec s vedlejším příjmem, živnostník nebo firma. Víte přesně, kdy máte podat přiznání a zaplatit? Pokud ne, můžete si vysloužit pokuty od finančáku, a to nikdo nechce. U nás v Česku máme daňových povinností opravdu dost a táhnou se celý rok, takže bez pořádného přehledu se člověk snadno ztratí.

Daňové přiznání k příjmům fyzických osob musíte podat do konce března – přesněji do prvního dubna roku následujícího po tom, co jste vydělávali. To platí, když si přiznání děláte sami. Máte ale daňového poradce nebo advokáta? Pak máte automaticky čas do konce června. Pozor ale – tenhle delší termín vám projde jen tehdy, když včas oznámíte finančnímu úřadu, že vaše přiznání zpracovává daňový poradce. Bez tohoto oznámení vám prodloužení neplatí.

Firmy a společnosti mají obdobný systém. Přiznání k dani z příjmů právnických osob se podává do tří měsíců po konci zdaňovacího období. Protože většina firem má zdaňovací období stejné jako kalendářní rok, padne to taky na konec března. S daňovým poradcem máte půl roku navíc.

DPH je pak kapitola sama o sobě – tady se termíny opakují pravidelně měsíc co měsíc nebo čtvrtletně. Pokud máte měsíční zdaňovací období, musíte podat přiznání a zaplatit do 25. dne následujícího měsíce. U čtvrtletních plátců je to stejné, jen se to počítá po čtvrtletích. Kontrolní hlášení pak musíte podat vždycky do 25. dne dalšího měsíce, i když jste čtvrtletní plátce.

Silniční daň má zase své vlastní tempo. Přiznání podáváte do konce ledna za minulý rok. Zaplatit můžete buď najednou, nebo po částech – čtyřikrát během roku. Když si vyberete splátky, platíte k 15. dubnu, 15. červenci, 15. říjnu a 15. prosinci.

U daně z nemovitostí podáváte přiznání do konce ledna toho roku, kdy vám daňová povinnost vznikla. V dalších letech pak přiznání podáváte jen tehdy, když se něco změní – třeba když nemovitost prodáte nebo přestavíte. Samotnou daň platíte do konce května, a pokud vám vyjde víc než pět tisíc, můžete ji rozdělit na dvě stejné části.